Nemusíme se vždycky shodnout aneb co se můžeme naučit ze soudcovských disentů?
Jste-li českou ústavní soudkyní, máte oproti soudcům obecných soudů velkou výhodu – nemusíte přijmout za své takové rozhodnutí většiny, s nímž nesouhlasíte. V odlišném stanovisku, takzvaném disentu, můžete kolegům i veřejnosti vysvětlit, jaké mělo (podle Vás) správné rozhodnutí být. Příspěvek vysvětlí důvody i historii používání odlišných stanovisek a vyústí v radu, jaké by si všichni – i neprávníci z institutu disentu u vrcholných soudů mohli vzít poučení.
O řečníkovi:
Ústavní soudkyně, vyučující na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, členka Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva. Působila jako členka Legislativní rady vlády a Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu Evropské unie a stále působí jako členka vědecké rady právnické fakulty Univerzity Karlovy. Z jejich publikací lze uvést třeba Lidská práva: (ne) smysl české politiky? nebo Komunistické právo a knižních komentářů zákona o protiprávnosti komunistického režimu.